Moje básničky
Žádná z mých básní není podle reality, některé výrazy jsou pro zvýšení humornosti a nemají nic společného s realitou. Totéž platí o přirovnáních. Tyto básně nejsou kvůli výskytu vulgárních slov vhodné pro děti do tří let.
| ,,Proč bychom měli chodit do školy, |
| škola je přece jen pro blby. |
| ukradneme bombičku, |
| do vzduchu vyhodíme školičku. |
| Proč bychom si měli kazit život, |
| do tří napočítá i idiot", |
| ze skladu armády bombu vzali, |
| do kabinetu ji hned dali, |
| a za školuse schovali. |
| ,,Jak bychom tu roznětku zapálili, |
| přijdeme na to", doufali, |
| ale žádný dobrý nápad neměli, |
| a tak běželi zase školy. |
| Učili se jako diví |
| by roznětku zapálili, |
| roky jak voda míjeli, |
| a oni do školy stále chodili. |
| Až v deváté třídě, |
| bylo konec bídě, |
| skončilo jejich trápení, |
| roznětek týkalo se učení. |
| Učili se jako diví, |
| by tu školu odpálili, |
| šli za školu k bombičce, |
| a učinili konec školičce. |
| Škola míří do vesmíru, |
| v atmosféře dělá díru, |
| a ti dva se radují, |
| že je škola v prdeli! |
Autor si vyhrazuje všechna práva.
| Černá země pod vlajkami, |
| sužuje ji velký drak, |
| usídlil se za horami, |
| a pořád chce žrát. |
| Nosili mu drahokamy, |
| on však jíst chtěl živé panny, |
| jednu pěkně po druhé, |
| dokud tam žádná nezbude. |
Autor si vyhrazuje všechna práva.
| Po trati náš Koukal jede, |
| vyhraje, či nevyhraje, |
| mezičasem brzy projel, |
| Walbusa ho brzy dojel. |
| Koukal se ho snaží držet, |
| Walbusa mu nesmí ujet, |
| Na posledním mezičase, |
| Ital funí už jak prase, |
| a když už tak podřimuje, |
| Koukal toho využije. |
| Rychle k trháku nasadí, |
| a vstříc zlatu vyrazí, |
| a za kratinkou chvíli, |
| raduje se v cíli. |
Autor si vyhrazuje všechna práva.
Tato báseň je inspirovaná pohádkou Drak chytřejší než člověk.
| Drak už dneska vládne světu, |
| neužívá křídla k letu, |
| sedí v dusné kanceláři, |
| občas dojde na zápraží. |
| Tam už čeká ňáký člověk, |
| drak se těší, bude oběd, |
| oběd je však studený, |
| drak uplatní plameny. |
| Pořád mu to nevoní, |
| přidá hrstku koření, |
| pak už oběd sežere, |
| a na záchodě vysere. |
Autor si vyhrazuje všechna práva.
Tato báseň je inspirovaná pohádkou Drak chytřejší než člověk.
| Na světě není míru dost, |
| Británie má na draka zlost, |
| rozpoutá tak velkou válku, |
| proti americkému prezidentu-draku. |
| Drak shromáždil velká vojska, |
| do boje jdou malá děcka, |
| válka není pod kontrolou, |
| problémy jsou s vzdušnou silou. |
| Drak odvážně válčí, |
| na vozíčku skončí, |
| sežral proto generála, |
| a Amerika ho má ráda. |
Autor si vyhrazuje všechna práva.
| Byl Jeníček s Mařenou, |
| vězněn strašnou stařenou, |
| v perníkové chaloupce, |
| támhle kdesi na louce. |
| Bába děti krmila, |
| a jednoho dne pravila: |
| ,,ukažte mi prstíčky, |
| vy, mé tlusté dětičky". |
| Bába měla dioptrií..., |
| děti toho využili: |
| vystrčili klacíček, |
| jako, že to prstíček. |
| Bába se zhrozila, |
| ještě víc krmila, |
| a děti se přežírali, |
| nebezpečí nevnímali. |
| Při příští kontrole, |
| ukázali to samé. |
| ,,Přece nejsem blbeček", |
| říká si bába, |
| vidím jenom klacíček, |
| vylezte, vy dva! |
| Otevřela se vrátka, |
| z chlívku vylezli dvě děti, |
| tlusté jak prasátka. |
| To jsou mi teda věci! |
| Pojďte se mnou rovnou k peci. |
| Lopatu má bába v ruce, |
| otevírá dvířka pece. |
| Lopatu položila na zem, |
| a hned pobídla děti. |
| Jak se na ní sedí? |
| ptali se chvějícím hlasem. |
| Bába se diví, |
| a na lopatě hnedka sedí. |
| Děti chytli lopatu s bábou, |
| a zabrali plnou parou. |
| Bába letí do pece, |
| děti dvířka zavřeli, |
| bába peče, peče se, |
| a zároveň je v prdeli. |
Autor si vyhrazuje všechna práva.
| Na kopci šibenička stála, |
| celá země se jí bála, |
| a tam dole pod kopečkem, |
| létá havran nad hrobečkem. |
| Druhého dne jde k šibeničce chlapeček, |
| v ruce tucet kvíteček, |
| na laně se začal houpat, |
| a na zvoničku přitom koukat. |
| Začaly zvony bít, |
| a on z toho lana slít, |
| hlavou přímo do smyčky, |
| vidí jenom hvězdičky. |
| Smyčka pevně kolem krku, |
| pobírá jen těžko dechu, |
| smyčka svírá pevněji, |
| chlapeček je v prdeli. |
| A tam dole pod kopečkem, |
| kráká havran nad hrobečkem, |
| udusil se chlapeček, |
| chystejte mu hrobečkem! |
| Šibenička na kopečku, |
| pod kopečkem hrobeček, |
| je s výhledem na zvoničku, |
| na něm tucet kvíteček. |
Autor si vyhrazuje všechna práva.
| Sjíždí sjezdař sjezdovku, |
| na rameni vzduchovku, |
| jistě z ní chce brzy střílet, |
| jmenuje se Johann Míleg. |
| Nevybere zatáčku, |
| rozbije si klapačku, |
| vtom mu lyže ještě praskne, |
| nepřežije, je to jasné. |
| Vletí do záchranné sítě, |
| počíná si velmi hbitě, |
| do sekundy vstává, |
| a divákům mává. |
| Vzduchovka však vystřelí, |
| a Johann je v prdeli. |
Autor si vyhrazuje všechna práva.
| Měl jsem velký hlad, |
| uviděl jsem Karkulku, |
| chtěl jsem ji sežrat, |
| do kosti do morku. |
| Doběhl jsem k chaloupce, |
| blížil jsem se k babičce. |
| Od babičky jsem dva yardy, |
| připravuju své petardy. |
| Bába si prdla, |
| petardy shořely, |
| chalupa chytla, |
| a já byl v prdeli. |
Autor si vyhrazuje všechna práva.
| Tam, kde dříve byla tráva, |
| tam, kde byl pěkný les, |
| tam teď leží mrtvá kráva, |
| tam se kouř z továren táhne do nebes. |
| Tam, kde žila zvěř divoká, |
| tam kde žili domorodci, |
| tam teď vládne politika, |
| tam teď žijí cvoklí vědci. |
| Kdo dneska to pivo pije, |
| kde ten skromný národ žije? |
Autor si vyhrazuje všechna práva.
 |
Nastavit jako domovskou stránku
Přidat mezi oblíbené weby© Tomáš Kotlant 2003-2005. Zákaz kopírování obsahu stránek bez písemného svolení autora. Tento web je optimalizován pro Internet Explorer 6.0 a rozlišení 800x600, 1278x730. Případné dotazy a náměty můžete psát na e-mail hockeypage@seznam.cz. webmaster
